Olga Holubová

Na toto téma dostávám na seminářích mnoho dotazů, proto mám v úmyslu zpracovat je jak z pohledu místa plnění, tak z pohledu sazeb a usazení poskytovatele služeb, tedy i osoby povinné přiznat daň, s čímž bude u neplátců souviset registrační povinnost. Protože rozsah textu má své limity a jde o poměrně složitou problematiku ve všech aspektech, doporučuji vždy konzultaci s českým daňovým poradcem.

V následujícím textu jsem se zaměřila na povinnost, případně možnost, registrace k dani z přidané hodnoty, vyplývající ze zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) pro osoby z jiných států. Protože je tento článek určen pro slovenský časopis, používám v příkladech Slovensko a slovenské osoby povinné k dani. Níže uvedená pravidla nicméně platí i pro rezidenty jiných států, ať už jde o státy – členy EU či nikoli. Pro lepší orientaci uvádím u některých institutů odkazy na Směrnici Rady č. 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“), příp. na její pojmy v anglickém jazyce, a na Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Nařízení“). Jde totiž o univerzální a pro každého snadno dostupné předpisy implementované do zákona o DPH ve všech členských státech EU. Upozorňuji však, že není v možnostech následujícího textu postihnout veškeré možné situace a okolnosti, s nimiž se lze v praxi setkat. Proto může sloužit pouze pro základní poučení o českých registračních pravidlech.