V následujícím textu jsem se zaměřila na povinnost, případně možnost, registrace k dani z přidané hodnoty, vyplývající ze zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) pro osoby z jiných států. Protože je tento článek určen pro slovenský časopis, používám v příkladech Slovensko a slovenské osoby povinné k dani. Níže uvedená pravidla nicméně platí i pro rezidenty jiných států, ať už jde o státy – členy EU či nikoli. Pro lepší orientaci uvádím u některých institutů odkazy na Směrnici Rady č. 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“), příp. na její pojmy v anglickém jazyce, a na Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Nařízení“). Jde totiž o univerzální a pro každého snadno dostupné předpisy implementované do zákona o DPH ve všech členských státech EU. Upozorňuji však, že není v možnostech následujícího textu postihnout veškeré možné situace a okolnosti, s nimiž se lze v praxi setkat. Proto může sloužit pouze pro základní poučení o českých registračních pravidlech.
Pro transakce s místem plnění na území ČR jsou podle zákona o DPH k dispozici dva druhy registrace k DPH. Osoba může být (i) plátcem nebo (ii) identifikovanou osobou. Základní rozdíly mezi těmito dvěma instituty jsou dva.
- Plátcem se může stát vždy jen osoba povinná k dani (taxable person dle čl. 9 Směrnice) a plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně na vstupu, pokud splní zákonem dané podmínky.
- Na rozdíl od plátce se může za určitých okolností stát identifikovanou osobou nejen osoba povinná k dani, ale i právnická osoba nepovinná k dani. Identifikovaná osoba nemůže uplatňovat nárok na odpočet daně na vstupu, její registrace slouží pouze k vybrání daně u některých přeshraničních transakcí, případně k podání souhrnného hlášení při poskytnutí služeb s místem plnění dle základního pravidla (čl. 44 Směrnice) do EU, apod.
Osoba z jiného státu (stejně jako český rezident) se může v ČR stát plátcem či identifikovanou osobou jak povinně (ze zákona), tak dobrovolně.
Kdy se stane osoba, která nemá v ČR sídlo (dále „český nerezident“), plátcem ze zákona
Zákon o DPH uvádí výčet situací, kdy se český nerezident stává plátcem a má povinnost se registrovat podle § 94 odst. 2 zákona o DPH. Nejfrekventovanější z nich uvádím v dalším textu. Upozorňuji na skutečnost, že na status této osoby nemá žádný vliv, pokud svoji registrační povinnost nesplní. Plátcem bude od zákonem stanoveného data, jen daňové identifikační číslo jí nebude přiděleno.
Uskutečnění zdanitelného plnění na území ČR (§ 6c odst. 2 zákona o DPH)
Jakmile český nerezident uskuteční na území ČR zdanitelné plnění (dodání zboží nebo poskytnutí služby) a jeho odběratel nemá povinnost z tohoto plnění přiznat daň (reverse charge), stává se plátcem dnem uskutečnění tohoto plnění. Je důležité připomenout, že:
- není dán žádný hodnotový limit předmětného plnění (ustanovení o limitním obratu pro účely